Vstříc budoucnosti
,, Kaito-san! Kaito-san!“ tichou chodbu protne výkřik. Muž střední postavy se zběsile prožene přes kolemjdoucí a nevěnuje jim pražádnou pozornost.
,, Kaito-san!!!“ vtrhne do malého pokoje. Uvítá jej ale prázdno, a tak rychle popadne za paži nejbližšího chlapce a křikne na něj: ,, Kde je Kaito-san?“
,, Právě cvičí se sensei.“ odpoví klidně otázaný. Muž ho pustí a vyběhne směrem k zahradě.
... zahradou se ozývá zpěv mečů... proti sobě stojí dva muži. Oba se pozorují, hodnotí a hlídají sebemenší pohyb protivníka. Starší bojovník udělá elegantní otočku a zaútočí na bok svého nepřítele. Ten jej lehce odvrátí a útočí na krk. Tiché údery se střídají s rychlostí, kterou nelze zachytit lidským okem. Bojovníci jsou si vyrovnáni silou i rychlostí a nikdo by nedokázal odhadnout, kdo vyhraje. Opět zastaví své útoky a postaví se čelem proti sobě. Když se opět ruka starce zvedne k úderu na hruď, rozlehnou se tichým místem rychlé kroky a přerývaný dech. Protivníci si pohlédnou do očí a bez jakýchkoli slov ukončí boj. Vzdají čest protivníkovi úklonou a zasunou své meče do pochvy. Konečně se narušitel klidu vyřítí zpoza květin.
,, Kaito-san!“ křikne úlevou a snaží se popadnout dech. V tu chvíli si všimne senseie, narovná se a ukloní. Poté si stoupne bokem a čeká. Svůj naléhavý pohled ale zároveň upírá na svého přítele.
,, Proč si nás vyrušil, Hiro? A proč tu křičíš jako na lesy? Můžeš mi to vysvětlit?“ protne ticho hluboký, přísný hlas. Patří staršímu muži se statnou postavou a tmavýma očima. Vyzařuje z něj síla a moudrost. Hiro sklopí pohled na špičky svých bot stále v předklonu a odpoví
,, Mám pro Adriena dopis. Muž, který jej přinesl říkal, že je velmi důležitý, sensei."Učitel se podívá na svého žáka a po chvíli napjatého ticha konečně řekne
,, Pro dnešek to stačilo, bojoval si velmi dobře. Zítra se opět setkáme v zahradě. Můžeš jít.“ Oslovený se ukloní a se svým přítelem po boku odchází. Poté co odejdou si muž povzdechne a zamumlá
,, Pokud bych ještě chvíli bojoval, prohrál bych. Hm, asi jsem na to už opravdu starý.“ pousměje se a odejde do svého pokoje.
,, Tak co se děje, Hiro? Copak je ten dopis tak moc důležitý, že jsem kvůli tobě musel přerušit i boj se senseiem?“ zeptá se svého přítele a spolubydlícího, když zavřou dveře společného pokoje.
,, Ten chlápek, co mi ho dal, řekl, že na něm závisí život.“
,, Život? Čí? Co všechno ti přesně řekl?“
,, Řekl jen Dej ho svému příteli, závisí na tom život muže, jež tvoří jeho minulost, přítomnost a bude jeho budoucností... Ty víš co tím myslel?“ pohlédne na otázaného a zarazí se. Muž před ním stojí ztuhle a jeho oči hledí kamsi do prázdna.
,, Adriene? Co je ti? Adriene?!“ chytne jej za paže a zatřese s ním.
,, Jak ten muž vypadal, Hiro?“
,, Vysoký, tmavé vlasy a oči. Nic zajímavého.“
,, Nevšiml sis na něm něčeho zvláštního? Zkus si vzpomenout.“
,, Ne, na nic si nevzpo... Počkej, něco mi na něm připadalo zvláštní, ale nebylo to jeho vzhledem. Když se na mě podíval, cítil jsem něco jako, nevím jak to vyjádřit.“
,, Myslíš obrovskou sílu, při které každý tvůj sval vibruje jako struna?“
,, To bylo doslova. Jo, přesně tak sem se cítil. A nebylo to moc příjemné.“
,, Dej mi ten dopis a nech mě osamotě.“
,, Dobrá půjdu se najíst,chceš taky něco přinést nebo přijdeš?“
,, Ne, nic mi nenos, přijdu za tebou za chvíli.“
,, Dobře. „ řekne a podá mu dopis. Je už u dveří, chce odejít, ale pak se ještě zeptá. ,, Ty víš, kdo to byl?“
Adrien se podívá do tváře svého přítele. ,, Kdysi jsem přísahal věrnost a teď je čas, abych se stal tím, pro co jsem se narodil.“ Postava přikývne a beze slova za sebou neslyšně zavře dveře. Adrien se otočí, posadí se k nízkému stolku a roztrhne obálku. Pomalu vytáhne přeložený list papíru a narovná jej. Pohlédne na první větu dopisu a ihned je pohlcen vzpomínkami...
Noc převzala svou vládu a bledý srpek měsíce se vyhoupl na temnou oblohu. Nebe pokrývaly hvězdy a nocí se rozléhaly zvuky nočních tvorů. V lese se pohybovaly stíny. Jen jeden byl klidný. Čekal. Objevil se tu, když poslední paprsky zmizely za obzorem společně se sluncem. Les o něm věděl, i tvorové v něm, ale byli si jistí, že jim neublíží. Nebyl jako ostatní. On dokázal mluvit s přírodou, jako málokdo...
Nespěchal, byl sice netrpělivý, ale byl dobře vycvičený, proto věděl, že své pocity nesmí dát najevo. Pohyboval se tiše a v jeho krocích byla znát jemnost a obezřetnost, jako chůze šelmy. Zastavil se a zavřel oči. Vycítil velmi silnou bytost. V podvědomí tušil, kdo to je, ale přesto se neubránil překvapení, když se najednou před ním zhmotnil stín. Ze stínu se pomalu stávaly obrysy postavy a poté, kdy si jeho zrak zvykl na příšeří noci, zahlédl podobu minulosti a budoucnosti. Byl okouzlen jemnými rysy tváře, jež se od chvíle, kdy se viděli naposledy, tak změnila. Hnědé vlasy s lehkým melírem stále svázané v uzlu a oči vždy jiskřivé a odvážné, nyní obezřetné a velmi inteligentní. Byla to tvář muže, jehož před deseti lety byl nucen opustit, kvůli komu se musel dlouhé roky učit bojovat a chránit jej, tvář muže, která mu velmi chyběla a na kterou nikdy nedokázal zapomenout. On byl jeho minulost, a teď mu ukazuje budoucnost. A on půjde po cestě, kterou mu ukázal. Bude kráčet po jeho boku a nikdy jej neopustí. Bude ho chránit, starat se o něj a milovat jej. Navždy.
,, Pojďme.“ řekl jen. Stín se otočil a splynul s okolní tmou. Postava za ním, se naposledy rozhlédla a pak zmizela stejně neslyšně jako on. Minulost se konečně stala budoucností...
...
Komentáře
Přehled komentářů
a těším se na další díl. Kdo to byl? a proč musel od něho odejít. Minulost přítomnost a budoucnost. tajemné.
Trochu mně vadí jak je to psané dohromady, ale na zatím kráse příběhu to neubírá.
Líbí se mi to.
Zaujalo mně to
(Amater, 3. 7. 2008 20:35)