Konec a začátek
,, Sbohem.“ zašeptá a odchází.
Najednou se ozvou výkřiky a dutý úder dopadu mrtvého těla. Dívka popadne meč a postaví se čelem ke dveřím. Po chvíli se dveře pod silou pěsti prohnou a roztříští na malé kousky. Do pokoje se vřítí tlupa démonů.
Dívka klidně stojí a hodnotí jednotlivé bytosti podle síly a jejich schopností.
Jsou silní – pomyslí si – musí být, když porazili otcovy vojáky. Ale oni neví, proti komu stojí.
Polodémonka se usměje a postaví se do obranné pozice. Démoni to berou jako výzvu a jeden vyrazí směrem k nepříteli. Postava vyčká a pak udeří. Boj je tichý a rychlý. Útok střídá obranu a údery meče zní celým domem. Po chvíli se přidají do boje i ostatní.
Když poslední zvuky oceli utichnou, postava se pomalu postaví a zasune krvavý meč do pochvy. Její krev stéká na podlahu a černý plášť nasakuje rudou krví ze zraněného boku. Dívka si svleče látku a přikryje jí mrtvé tělo v rohu. Klekne si před něj a sepne ruce k tiché modlitbě. Poté vezme meč a ostrou čepel uchopí pevně do dlaní. Kapky šarlatové krve dopadnou na přikryté tělo a temný hlas do noci zašeptá.
,, Pomstím vás, tak přísahám.“ Postava se ukloní a tiše odejde.
,, Sakra!“ zakleje stín plížící se kolem zdi.
Všude pobíhají démoni a zabíjejí přeživší. Před vchodem domu stojí postava a křičí.
,, Doneste ohně a zapalte to. Nechci, aby zbyly nějaké důkazy!“
Stín zatíná pěsti a očima plnýma hněvu pozoruje, jak dům olizují mlsné plameny. Dřevěná stavba začíná hořet a pomalu se bortí. Stín se tiše rozeběhne k nedalekému lesu. Nikdo ji nezpozoruje a pomalu mizí v temnotě.
Mezi domy se něco mihne. Ulice jsou prázdné až na postavu krčící se v rohu. Je vyčerpaná a krvácí z četných ran. Dívka zavře oči a soustředí se na okolí.
Nikde ani jeden démon – pomyslí si – to je divné.
Polodémonka se s námahou postaví a rozhlédne se po ulici. Pohled jí padne na starý, ohořelý dům už v rozpadu. Zatím to bude stačit.
Obratně, aniž by ji někdo spatřil, se vplíží do domu a rozhlédne se. Prohlédne si postupně stavbu až narazí na místnost, kde trámy stále drží a zem není moc zničená.
Dívka přejde ke zčernalé zdi a zhroutí se do rohu poté, co jí nohy klesnou vyčerpáním na zem. O chvíli později už upadá do hlubokého, bezesného spánku.
Otevře oči a pohlédne na temnou postavu. Probudila se poté, co se vkradl do jejího podvědomí. Ví, že je to démon, cítí sílu, která z něj proudí. Snaží se prorazit bariéru, kterou vytvořila. Je jí jedno, jestli je přítel nebo ji přišel zabít. V tu chvíli jí na ničem nezáleželo. Chtěla zapomenout na okolní svět a odejít do temnoty bez bolesti a výčitek.
Postava k ní pomalu došla a uchopila její tvář do dlaní. Temně modré oči se protnou s šedými. Tělem polodémonky začalo proudit blahodárné teplo vycházející z rukou muže. Naposledy pohlédne do ocelových očí a pak se propadne do temnoty. Ve snu ji doprovází vlk s šedýma očima...